Neobvyklý, podvečerní přelet
Počasí je od začátku sezóny pro létání velmi nepříznivé. Čas, který jsem strávil ve vzduchu po zimní pauze by se dal počítat na minuty.
Kolem druhé hodiny jsem se díval z okna svého pracoviště v Částkově, a obloha byla zcela zatažená, naštěstí nepršelo. O hodinu později, kdy jsem už jel autobusem domů, do Prakšic, obloha byla polojasná, 3/8 cumulus mediocris, humilis. Brnknul jsem Bosňákovi do Uh. Brodu, ať pro mě přijede, že pojedeme létat. Na Mikulčák jsme dorazili v 16:30. Vál J.Z. vítr do 5m/s. První odstartoval Bosňák, protože byl mnohem rychleji připraven než já. Mě ta příprava nějak moc dlouho trvá. Chvíli poletoval nízko nad pravou částí svahu, pak se vrátil ke startovačce s úmyslem na ní přistát. Bohužel ho to spláchlo. Ještě stačil sprostě zaklet a vzápětí zmizel v hustém porostu nedaleko startovačky. Když jsem zjistil, že je v pohodě, odstartoval jsem. Měl jsem v úmyslu trochu si polétat nad svahem, a pak mu jít pomoc vymotat kluzák z hustých, ostnatých keřů.
Pár desítek minut jsem se plácal ve slabých, úzkých bublinkách, které byly nad Mikulčákem k dispozici. Pracně jsem vystoupal téměř 200m nad start a vydal se prozkoumat oblast za vysílačem, protože se tam tvořily lákavé kumulky. Přiletěl jsem až nad chaty Slováckých strojíren, kde se mnou začaly divoce cloumat turbulence. Byl jsem v závětří Malého Lopeníku. Měl jsem už jen 70m nad úrovní startoviště, a to bylo špatné. Naštěstí tam předpokládaná termika byla. Nalétl jsem do stoupáku 3m/s a začal točit. Nebylo to snadné, protože stoupák byl značně nesourodý, ztrácel se a opět objevoval. Silné turbulence mi kazily ideální kroužení. Náhle mě vrchlík prudce předstřelil, a i když jsem nadoraz brzdil, jen zvolna se mi vrátil nad hlavu. Na váriu –10m/s. Pak mi naopak vlétl za hlavu a v sedačce jsem ucítil silnější tlak. Pustil jsem řízení a vrchlík se opět jen velmi zvolna vracel do normální polohy. Na váriu +7m/s. A to vše v 17:10 hodin. Stoupák se ustálil cca na 5m/s. Prudce pulzoval a měnil tvar. Nedal se točit standardním způsobem, musel jsem prudce stahovat pravou řidičku a levý popruh vytláčet nahoru aby se kluzák vůbec otáčel, protože často ztrácel rychlost. Vlnil se jako housenka a ucho (koncový oblouk křídla) vně zatáčky chvílemi měklo, ohýbalo se a částečně bortilo. Přesto se to utočit dalo a za krátkou chvíli jsem byl 800m nad úrovní startu. To byl impuls k přeskoku. Byl jsem přímo pod kumulostrádou mířící na S.V., a tak jsem logicky zvolil tentýž směr. Během letu pod pásem oblačnosti jsem se nechal vytáhnout až do 1720m MSL. Kondenzační hladina byla asi 200m nade mnou. Podle zastíněné krajiny jsem odhadoval množství oblačnosti na 6/8, (ke konci přeletu se rozpustila na 2/8). Po zbytek letu jsem se už jen kochal zajímavou vyhlídkou a fotil. Na trase jsem tu a tam potkal slabé stoupání, které se kolem 18:00 vytratilo úplně a já pozvolna doklouzal až do Vlachovi Lhoty, tam na posečené louce přistál. Bylo 18:21. Bosňák pro mě přijel po dvou hodinách. Když vystoupil z auta, úplně jsem se zhrozil. Vypadal jako Ježíš z filmu Ukřižování Krista. Po celém těle měl krvavé škrábance a drobné úlomky Lopenické vegetace. Musel prý rozřezat na kusy tři vzrostlé, ostnaté keře, než se mu podařilo padák vysvobodit.
Rád bych mu pomohl vyprostit vrchlík, ale nemohl jsem neposlechnout radu kterou mi před startem dal, „ pokud něco vytočíš, leť co nejdál.“
Wrote in Prakšice
Czech Republic
Autor článku Miroslav Buráň