Ostrý vrch - správná volba

Ráno jsem se probudil po nočním bejčení v Toníkově chatě a chtělo se mi lítat. Když se uklidil nepořádek, který po nás zbyl, začalo se přemýšlet, na který kopec vyrazíme. Většině prasečí letky se nikam dál jezdit nechtělo a rozhodli se, když vane ten západní vítr, že zůstanou na Malém Lopeníku. Já mezitím ukecával Flydaliho, aby se jelo na slovensko na Ostrý vrch. Je tam vhodnější terén na delší přelety. V porovnání s Malým Lopeníkem (Mesitem), kde se při západním větru musí letět přes hory a za osm let co lítám, ty hory nikdo nepřeletěl. No- až na Medvěda, který je toho dne asi jako první v historii paraglidingu překlouzal a po necelých 30km přistál za jejich východní stranou.

Flíčka (Flydaliho) jsem ukecal a jelo se. V případě, že by foukal S.Z. vítr, byla v plánu i Pecková. Tam jsme také vyjeli, protože se tam lítalo, ale na startu to šlo od J.Z. což není moc dobré. Na Ostrém se mezitím objevily padáky, které tam předtím nebyly, a tak se všechno přesypalo tam. Začalo tam fungovat svahové proudění a vzduch se naplnil plachtami nejrůznějších kategorií a barev. Funtomas s Havranem se ve slabé termice vyškrábali pár stovek metrů nad vrchol a vydali se na přelet plný nejistoty. Já mezitím odpálil svého nadupaného Mercuráčka a začal se propracovávat nad tu vřavu na svahu. Pěkně s rozvahou, žádné divočení- každou desetinku na váriu jsem hejčkal jako v bavlnce. Když jsem tak svahoval a otáčel slabé bublinky, zdálo se mi, že čím víc jsem letěl na jih, bylo průměrné stoupání větší. Termika byla tak slabá a rozbitá, že se to dalo sotva postřehnout. Rosťa letěl v tu chvíli nedaleko mne, ale náhle se otočil a vyrazil sondovat vzduch k předpolí, tak jako už několikrát předtím. Taktiku jsme měli podobnou, ale já letěl ještě o 100m jižněji, kde byl rozbitý termálek, který se musel často dohledávat . Než jsem v něm vytočil 1570m MSL, byl jsem 3,5km východně od Ostrého vrchu. Ze 3/8 kumulů zbyla sotva 1/8, obloha se vyčistila, jen nad horským hřebenem 6km severně se zachovala řada plochých obláčků. Flíčkovi jsem ohlásil, že jdu na přeskok. Letěl jsem přímo na západ, kde byly obdélníčky uvláčených polí. Pole jsem přeletěl a vário ani nepíplo. Až po dalších dvou kilometrech se objevil 2-3m/s termál, který mě vynesl o 450m výš do 1300m MSL. Pořádný stoupák byl až u Staré Turé nad vodní nádrží Bánov. Ustálená čtverka mě vynesla do 1800m MSL. Obloha byla bezoblačná, jen kdesi v dálce svítily bílé kumulky. Moji pozornost zaujal ještě jeden plochý obláček asi 3km západně ode mne. Měl roztřepené okraje a v pozadí za ním se v kouřmu utápěla romantická, kopcovitá krajina kolem Peckové. Byl to velmi příjemný pohled, který ještě umocnil klidný vzduch, téměř bez turbulencí. Můj nadupaný Mercuráček se jen klidně pohupoval ve čtyřkovém termálku. Velmi podobnou scenérii jsem zažil při letu na simulátoru SotS Gold v Jižní Africe.

Krajina podemnou mi připomínala některé oblasti Českomoravské vrchoviny, vyhlášeného českého terénu. Po 11,5km dlouhém přeskoku nad Nové Mesto nad Váhom jsem navázal do solidního stoupání, ve kterém jsem si přitočil jen 200m. Zafukovalo mě to k CTR Piešťany, a tak jsem raději pokračoval v přeskoku k pohoří Povážský Inovec. U úpatí hor jsem v 1000m MSL nalétnul do směsy slabých termálků a svahového proudění. 17 minut jsem nabíral výšku a v 800m nad hřebenem jsem se konečně rozhodl provést dlouhý přeskok přes tyto zalesněné hory. Po sedmi kilometrech letu jsem se dostal do oblasti, kde ještě fungovaly závětrné turbulence, charakteristické prosedáním a houpáním vrchlíku. Nic nepříjemného. V rovinách těsně za horami, krátce po 17:00 jsem se zvedal z 950m MSL do 1130m ve slabém podvečerním stoupáčku a to mi stačilo, abych klouzal dalších 10km nad sálajícími poli, až do Bánovce nad Bebravou, kde jsem přistál v zahradě plné jahod. Když jsem zapnul mobil, začaly mi chodit sms od Flíčka ve tvaru „ Kurva, kde jsi?! Kurva, kudy se tam jede?!! Mám GPS- ale doma! “. Díky Flíčkovi a jiným za odvozy. Bez svozařů bývá cestování domů občas, docela krušné.

Autor Styki