Prasečí letka boduje

Na Mikulčáku- Vyškovci foukal jižní vítr cca 4m/s, 1/8 Cirostratus, kouřmo. Startovačka byla plná pilotů a později i prostor nad svahem. Dopoledne se svahovalo a kolem poledne se o slovo hlásila i termika, která způsobovala silné poryvy větru na startu, což se mnohým pilotům nelíbilo, a tak přistáli. Jiní zase odstartovali. Jožko a Ivo "Vakoveverka" vystoupali na svahu, a pak ustředili solidní termál, ve kterém se nechali zafouknout s úmyslem uskutečnit přelet. Žel, konstelace Jupitera se Saturnem jim nebyla nakloněna- prostě, bídně vyhnili u Komně. Ale kumulů na obloze začalo přibývat. Když to Tony uviděl, navrhl skupinový přelet. Já jsem sestavil Prasečí letku, ve které byl Tony, Zdymi a Já (Styki). Rychle jsme si připravili křídla a hurá do vzduchu.

Společně s Tonym a Zdyminkem jsme nad Mikulčiným Vrchem vystoupali do cca 300m nad start. Tonda se jako první vydal na přeskok, směr- restaurace Rasová. Nechal se unášet větrem v malé bublince. Zdymi se pochvíli pustil za ním. Já si přitočil pár desítek metrů k dobru a následoval je. Moc nadšený jsem z toho nebyl, protože nad přistávačkou pod Vyškovcem se vytvořil pěkný kumul, a já se původně chtěl pod něj probojovat a dotočit jeho základnu.
Na úrovni Rasové jsem pozoroval Tonyho, jak se vyhrabává z mizerné výšky v solidním termálku, nad loukami východně od Komni. Zdymi a Já jsme přilétli nad téže místo, také v malé výšce a začal boj. Poletovali jsme cca 150m nad loukami a vytáčeli rozbité stoupáčky. Tony 500m severně od nás dotočil základnu oblaku a vydal se na přeskok, během kterého jej nasál okraj kumulu. Na několik desítek sekund zmizel, a pak se opět objevil v bezoblačné mezeře. Zato my stoupali jen velmi zvolna. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, Suřík přiletěl a připojil se krátce k nám. Společně jsme kroužili a posouvali se k Bojkovicím. Ve výšce cca 1100m MSL nás Suřík opustil a vydal se na S.Z.. Se Zdyminkem jsme dotočili asi 1300m MSL a přeskočili nad přehradu u Luhačovic. Tam jsme si našli každý svůj termál a dotočili základnu 1650m MSL.
Odtamtud jsem opět spatřil Tonyho. Byl asi 4 km před námi a v rádiu rozmlouval s padáčkáři, kteří létali na navijáku u Kroměříže. Pak se mi ztratil. Za občasného přitáčení pod základnami kumulů jsme proletěli kolem Vsetína až k přehradě Slušovice. Tam, pod pěkným kumulusem jsme opět dotáčeli výšku. Zdymi se najednou odtrhl a šel na přeskok, což se mu později nevyplatilo. Nalétl do klesáku a když jsem ho vysílačkou volal zpět, bylo už pozdě. I když se začal vracet, stále rychle klesal. Psychicky to nevydržel a otočil křídlo opět na sever. Dostal se k úpatí Hostýnských vrchů a podařilo se mu vytočit stoupák. Ale stačilo to jen, aby doklouzal do Hoštálkové k chatě Troják, kde mu po přistání spadl vrchlík na třešeň. Šňůry měl tak zamotané, že je musel odepnout z karabinek na popruzích. Já jsem mezitím dotáčel základnu a pozoroval Suříka, který letěl asi 4km západně od Slušovic, cca 500m nad terénem jako osamělý vzdušný vlk. Po dotočení základny jsem přeskočil k vrchu Maruška, 2km severozápadně od Hošťálkové. Tam nastal problém s termikou. Dlouho jsem bloudil v rozbitých bublinkách, než se objevil solidní stoupák. Než jsem dotočil základnu 1780m MSL byla podemnou Loučka. Tam se mi ve vysílačce ozval Tony. Řekl, že přistál v Bystřici pod Hostýnem.
Rozhodoval jsem se kam letět. Viděl jsem, že vylétám z kumulostrády, která se táhla kolem Valašského Meziříčí, až kamsi na severovýchod, aniž bych tušil, že pod touto kumulostrádou, krátce po mě prolétl Suřík a svezl se až k hranici CTR Ostrava- Mošnov. Já se kolem hranice CTR motat nechtěl, tak jsem zvolil kurz přes Kelč do města Hranice (jednoho z mých vysněných cílů). Ani jsem nepředpokládal, že tam doletím, protože po vylétnutí z kumulostrády, až k Hranici nebyla téměř žádná oblačnost. Jenom v oblasti Kelče se tvořili nějaké chmurky. Když jsem tam přiletěl, byl jsem asi 400m nad obcí a nalétl kompaktní stoupák 2m/s. Po dosažení základny jsem si prohlížel výšku obláčku. Odhadoval jsem ji na 50m. Bylo zajímavé, jen tak si kolem něj poletovat s nulovým opadáním a kochat se pěknou vyhlídkou. Všiml jsem si, že přibližně od 1200m MSL až po základnu oblaku je dohlednost snížena silným kouřem. Mezitím mě vítr zavál nad hráze na řece Bečva, kde se koupali místní domorodci. Dokluz do Hranice se trochu zkomplikoval S.Z. větrem. Letě jsem s bočním větrem, schoulený v sedačce abych snížil odpor vzduchu na minimum. Když jsem konečně přilétl k okraji města, začali se mnou divoce cloumat turbulence. Vítr zesílil a foukal přímo od západu. Nad tamní továrnou jsem potkal stoupák 1m/s a pak silný klesák 2-3m/s. K přistání jsem si vybral úzký obilný lán kousek za hlavní silnicí a železnicí. Předpokládal jsem, že tam doklouznu bez problémů, výšková rezerva byla velká. Jenomže, během přistávacího manévru (finále), 300m od bodu přistání, zesílil vítr natolik, že jsem se vůči zemi přestal pohybovat a pro silné turbulence mě- šlapání do speedu ani nenapadlo. Tři místní větroně mě se zájmem sledovali a možná si říkali, jak jsou ty padákové kluzáky strašně pomalé. S oroseným čelem jsem nakonec těsně přelétl železniční trať a vzápětí dosedl v obilí. Všude kolem bylo nepříjemné horko, a tak než jsem přišel se svým velkým batohem na vlakáč, byl jsem brutálně propocený. A během jízdy vlakem mi v botách zkvasilo obilí, které jsem nabral po přistání… no- v kupé to páchlo jako v silážní jámě. Ale splnil jsem si jeden ze svých malých snů. Z Mikulčáku do Hranice 70km.

MSL = nadmořská výška AGL = výška nad terénem

Prakšice 10.9.2004

Autor článku Buráň Miroslav