Prasečí letka zkrátka umí
Bezoblačná obloha po celý den. Na jižní startovačce Mikulčáku se sešlo slušné množství pilotů. Některé jsem ani neznal. Foukal celkem svižný vítr jižních směrů. Nad svahem už od rána rejdily padákové kluzáky a kolem třetí hodiny odpolední už praskal ve švech. Hlavní tahouni Prasečí letky- Tony a Zdymi mi jako vždy unikli do prostoru nad svahem a zvolna se propracovávali do horních vrstev svahující masy kluzáků. Sotva jsem odstartoval do turbulentního vzduchu před startem, začalo mi řvát vário 2- 4m/s. Byla to úzká bublinka o solidní kapacitě. Ustředit se dala jen razantními manévry. Pak jsem už jen spokojeně sledoval jak se rychle zvedám nad svahující kolegy. Stoupání skončilo 824m nad úrovní startu, odkud byl pěkný pohled na načervenalé kouřmo, sahající od země, až do mé úrovně. Vyrazil jsem na přeskok k motorestu Rasová. Od Mikulčáku, až k loukám severně od Rasové se táhla vřava padáků. To tu ještě nebylo.
Výšky jednotlivých pilotů byly velmi rozdílné. Například Peťa Jančák byl o několik stovek metrů níže než já, ale nad Rasovou jsme se setkali v podobné výšce. V tu chvíli tam kraloval Mrakoplaš, protože byl nejvýš. Společně jsme kroužili ve stoupácích a sledovali ten litý boj o výšku pod námi. Všiml jsem si, že nad Mikulčákem nezůstal jediný padák- všichni se přesypali nad louky za Rasovou. Boj byl nemilosrdný. Nejslabší jedinci se postupně propadali níž a níž a proklínali ty nahoře. Dominantní samec Tony se rval jako tygr a z mizerné výšky u Bojkovic se zvolna začínal zvedat. Všichni piloti, kteří se s ním snažili držet krok postupně vyhnili a museli přistát. Jediný Zdymi mu stačil, ale ke konci přeletu i on odpadl a Tony do cíle doletěl sám.
Mezitím jsme se já a Jančák rozloučili z Mrakoplašem, který mazal na sever a v klidu za občasného přitáčení, v solidní výšce kolem 1000m AGL jsme minuli Šumice a blížili se k Uh. Brodu. Mrakoplaše jsem ještě zahlédl, jak se z výšky cca 150m AGL spásně zvedá nad lesy u Luhačovic.
Uh. Brod- Králov, jižní svahy mě a Jančákovi poskytly slušné stoupání. U skládky za Uh. Brodem to Jančák nevydržel a vystřelil přímo na rodné Popovice. Já jsem strategicky dotáčel stoupák a několikrát na něj zařval ať se vrátí za mnou. Byl mimo doslech. Ještě nad Pašovicemi jsem točil tentýž stoupáček. Jančák už přistával na zemědělském letišti u Lhotky. Chvíli jsem poletoval nad Pašovicemi a přemýšlel kam letět. Zlín- Nové sady byly co by kamenem dohodil, bílé stěny tamních paneláků mě svítily do očí. Nakonec vyhrála pohodlnost a dlouhým klouzákem, téměř proti větru jsem se protlačil až nad letiště u Lhotky a přistál vedle kolegy Jančáčka, který mě už netrpělivě očekával. V podvečer jsme dorazili na Tonyho chatu, kde se opékalo prase a pivo teklo proudem, hrála jazzová kapela a Paja Kročů předváděl neuvěřitelné taneční kreace.
Autor článku Buráň Miroslav