Sólo pro Avaxy
Dne 2. 4. 2005 kolem 12:00 se na Mikulčáku (Vyškovci) objevila sestava tří úžasňáků. Joško, Já a brutálně zarostený Stařík. Jukli jsme na jižní startovačku. Vál 1m/s J- J.V. občas se vyskytl krátkodobý závan 3m/s. Napsal jsem hromadnou sms ve stylu AUSTRÁLIE HADRA, že je to jako fakt dost termické a to hlavně proto, že jsme byli svědky většího vzdušného víru, který se zformoval přímo u Šašinkovi chaty a vysál mu snad všechno listí, které tam měl a katapultoval ho ve velmi krátkém čase tak do padesáti metrů nad naše hlavy a snad i výš, protože pak se nám ztratilo na modré, bezoblačné obloze z dohledu. I přes tyto příznaky jsme si moc nepolétali. Jen pár šťastlivců se po dlouhém boji vyhrabalo několik stovek metrů nad start, aby vzápětí vyhnili a pro jistotu provokativně přistáli na východním svahu, kde je pozorovala skupina naštvaných pilotů, kteří marně čekali na dobrý vítr. Nakonec jsme si s Toníkem sletěli plýtký svah pod chatou Troják. Super slet. Krátce po startu jsem vlétnul nad les a modlil se abych ho překlouzal. A přišel klesák. Koruny stromů se přiblížily a já se rychle zaměřil na malý lesní průsek plný překážek, na kterém se snad ani nedalo bezpečně přistát, v tu chvíli mi píplo vário. Malý stoupáček mě vynesl o pár metrů výš, pravděpodobnost že les přeletím stoupla z 0% na 49%. A klesák a opět 0%. Tentokrát jsem se zahleděl na jiný lesní průsek, který jsem právě míjel. Byl ještě menší než ten předchozí. "Proč jsem jen tady startoval- blb!" A jak jsem si tak zoufal, objevil se pode mnou Toník. Bylo znát, že se snaží vymáčknout ze svého Bolidu maximální výkon. Z mého úhlu pohledu to vypadalo, že kličkuje mezi korunami stromů, však k tomu neměl daleko. No- nakonec jsme se na louky pod svahem dostali celí, ale prcinky nám cvakaly celou cestu. Pak mi kluci řekli, že Psožrout letěl krátce po Tondovi, ale pud sebezáchovy mu nedovolil pokračovat- nouzově přistál v prvním průseku, plném pařezů a větví.
Toho dne večer jsme zabejčili u Koníčků na baráku. Chlastačka, čumička na video a pak se šlo chrápat do plynové komory, kterou pro nás Zdymi během spánku jako obvykle vyrobil z obyčejného pokoje. Ani nevím kolik bylo hodin, když tu mě náhle probudila rána jako z děla, až se zatřepaly okenní tabulky. A další rána! Šlo to samozřejmě od Zdymiho. Stařec byl už také vzhůru. Společně jsme pozorovali jak Zdymi uvolňuje ze svých střev plyny, doprovázené nelidským hlukem. Osobně si myslím, že je fyzicky nemožné, aby se člověk během takové erupce neposral…
3. 4. 05. Sestava číslo dvě stanula na jižním startu Mikulčáckém. Bosňák, Stařec, FlyDali a Já. Obloha byla bezoblačná, vanul větřík 2-4m/s, jižních směrů. Počasí bylo podobné jako předcházející den. Startovačka se zanedlouho zaplnila lidmi a piloty (pilot = člověk na třetí). Tonda si vzal rádiem řízený model letadla. Nevěřil v kvalitu termiky tak jako snad každý toho dne. Když model vypustil, z vysílačky se mu zakouřilo a nebohé letadlo se zřítilo z výšky okolo 20m kolmo na zem. Za chvíli však opět létal, ten jeho skrček vydrží snad všechno. Já si připravil svého Avaxiho a odstartoval. Vzduch nad svahem byl plný malých, úzkých termálků, ve kterých jsem se cítil jako ryba ve vodě. Nádhera. Vytočil jsem 358m nad startovačku a vzápětí se v 5m/s klesáku vrátil tam odkud jsem vystartoval. Provedl jsem průlet kolem čumilů stojících na svahu a vesele si vyhnil o dalších pár desítek metrů níž. Ale termálků bylo všude dost a za chvíli jsem přistál zpět na startovačku. A pak to vypuklo. Odstartovali skoro všichni a zaplnili prostor nad svahem. Prostě to nosilo všude. I tandem si vesele vytáčel termiku a nabíral výšku. Ale ani to Toníka a Jančáka nevzrušovalo. Pro jistotu jsem jim řekl, že už to prosrali a společně s Medvědem jsme odstartovali. Nad jižní svah Mikulčáku se vznesli dva bílí dravci- dva Avaxi. Prostoupat tou barevnou vřavou padáků nám zabralo jen pár minut. Udělal jsem tradiční průlet kolem tandemu, Staříkovi jistě došlo, že mě zanedlouho uvidí vysoko nad svou hlavou- jako již tradičně a vzhůru do "stratosféry". S Medvědem jsme vykroutili kolem 800m nad hřeben Mikulčáku. Pak následoval přeskok nad louky S.Z. od chaty Troják. Tam se naše výška blížila úrovni startovačky. Ovšem louky pod námi "dávaly" tak jako obvykle a po trpělivém kroužení mi vário ukazovalo přibližně 2000m n. m.. Medvěd byl o něco níž. Během přeskoku k Uh. Brodu se tento výškový rozdíl několikanásobně zvětšil. Medvěd se propadl tak hluboko, sotva jsem ho viděl. A to jsem ani netušil, že nás pronásleduje Suřík na svém Avantovi. U Uh. Brodu mi vário ukazovalo 2011m n. m. a stále jsem stoupal. Teplota okolního vzduchu se blížila k nule. Z pozice nad městem jsem viděl, že Medvěd si výškově polepšil. Ale mě začalo bučet vário. Přeletěl jsem město a pokračoval přímo k jižním svahům u Drslavic. Vário bučelo jako šílené. Uprostřed trasy mezi městem a svahy u Drslavic, nad tamními poli v mizerné výšce jsem potkal slabý termálek. V něm jsem počkal na Medvěda. Byl hodně vysoko. Ale mezi ním a mnou byl super klesák. Když přiletěl ke mně, měl sotva o 100m víc než já. A to před chvílí činil náš výškový rozdíl snad téměř kilometr. Super klesák mezi městem a svahy u Drslavic fungoval skvěle. Po společném přeskoku nad jižní svahy nastala krutá krize. Medvěd tam přiletěl o minutku dřív a ve větší výšce, měl čas na hledání termiky. Ve chvíli, kdy jsem tam přiletěl já, moje výška se téměř rovnala výšce náhorní roviny, na které je letiště pro zemědělská letadla. V ten moment jsem spatřil Suříka. Byl asi o 20m výš, nad severním koncem posečeného svahu- oblast Chrástě. Bylo jasné, že hledá a nenachází. Já mezitím zamířil nad suchými keři porostlou kotlinu- oblast Terasy Vinohradné. Po přeletu kotliny mi konečně přestalo bučet vário, dokonce si občas píplo. Začal hon na termálek. Mezitím se Suřík řítil přímo ke mně. Doslova jsem odchytával jakési termické fragmenty. Jakési malé bublinky a marně hledal nějakou větší. Postupně jsem vystoupal asi o 100m výš. Tam už bylo stoupání silnější, ale přibylo turbulencí. Přesto jsem si neodpustil vítězný řev. Když jsem zahlédl Suříkovu zmuchlanou hadru na zemi nedaleko Lhotky, bylo jasné, že je out. Ten musel zuřit. Poslední bublina mu uletěla přímo před nosem- šlo o sekundy. A navíc jsem v té poslední bublině jak na potvoru vegetoval já- Suříkův rival. A jestli k tomu všemu zaslechl můj vítězný řev…
Když jsem dotočil Medvěda, dostal jsem se do velmi zvířeného vzduchu. Vítr mi foukal na hlavu z různých směrů, chvílemi nefoukal vůbec pak mi klapla náběžka, hned se dofoukla, křídlo se začalo vlnit. Pozoroval jsem Medvěda letícího přede mnou. Náhle to sním divoce zacloumalo- nohy měl mírně od sebe, horečně tahal za řidičky. Vypadal jako metrákové mimino ležící v kolébce posazené na splašeném koni. Když jsem tudy prolétal já o dvacet kilo lehčí samec, začala se mi lámat plachta, pak to se mnou škublo tak prudce, až jsem se bál, že mi vypadnou falešné zuby. Ponožky jsem měl určitě srolované. Během přímého letu jsem se samovolně začal otáčet kolem vertikální osy. Bez náklonu a stahování řidiček. Jako bych byl zavěšen pod balonem. To se mi stalo dvakrát. Vzduch byl v tom okamžiku relativně klidný. Vystoupali jsme do 600m nad terén, výš to nešlo. Další stoupák, který nás vynesl do přibližně 2000m n. m. byl o pár kilometrů dál po větru. Odtud jsme letěli zhruba přímým letem nad Otrokovice. Během letu jsme strávili delší dobu ve výšce nad 1500m. Začala na mě doléhat zima. Obzvlášť po zrychlení letu na 40km/h. Nad Otrokovickou Barumkou byly další turbulence a navíc se mi chtělo močit. Po příletu nad Tlumačov jsem se modlil ať vyhnijem nebo se pochčiju. A co bylo horší, Medvěd furt hledal stoupáky a jak na potvoru točil co potkal. Vedle Tlumačova to zkoušel nad poli, ale nic využitelného nenacházel. Pustil jsem ho před sebe ať čmuchá. Bylo to dobré- stále hnil. Ještě v 50m nad terénem se pokoušel marně zachytit pak přeletěl silnici a začal přistávat. Když jsem ho následoval začalo mi řvát vario. Byl jsem v širokém stoupáku 2-3m/s. Rychle jsem sklopil koncové oblouky vrchlíku a v mírné spirále jsem se snášel k zemi. Po přistání na poli nedaleko Medvěda jsem začal divoce močit. Uplynulo několik minut než jsem přestal… 43km jsem pod bezoblačnou oblohou ještě neuletěl. Škoda jen, že v 1800m n. m. bylo mlhavo, ale i tak byl výhled solidní.
vario: (+4,6 m/s, -5,0 m/s, 2011MSL, 1251AGL) flyght time 02:32
MB