Velký Javorník- Nivnice 71,5 km

( první útok na magických 100 km )

Ve 13:37 jsme to odpichly ze startovačky na Velkém Javorníku v Beskydech. Nedlouho před mým startem mi vypadla s mapníku tyčinka DELI- vanilková a jistý dobrák mi ji rozšlápnul na placku. Přesto jsem si ji vzal na přelet. Foukal S.V. až S. vítr 3-5m/s. Společně s Ivem V. a Dejffem jsme se plácali v rozbitých bublinkách na svahu plném padáků. Na jednom z nich byl nápis Tsunami. Zdálo se mi, že se mu všichni obloukem vyhýbali. Termika na svahu byla hodně turbulentní s malou kapacitou. Rozumnou bublinu jsem potkal přibližně až po půlhodině krocení zdivočelé plachty. Společně se mnou ji vytáčeli dva necéčkové padáky. První odpadl na půl cesty pod nevýraznou základnu tvořenou "chmurkou". Během točení s druhým necéčkem (asi Intoxem) mi opět vypadla z mapníku tyčinka DELI- vanilková a málem praštila kolegu točícího cca 20m podemnou po hlavě. Mám dojem, že její pád se zájmem pozoroval. Pak už podemnou netočil. Otočil to a letěl na západ. Po přeskoku nad Rožnov p.R. jsem se zachytil v solidní bublince, která mě vynesla až pod základnu menší kumulořady v přibližně 2000MSL. Tam jsem opět zahlédl padák, který původně letěl na západ. Asi mu došlo, že s 6m/s větrem z boku by to daleko nedotáhl, a tak se vydal za mnou. Bohužel asi potkal silný klesák, který ho srazil cca 100-200 nad zem, pak jsem ho ztratil. Vegetoval jsem pod základnou a čekal na vhodný okamžik k přeskoku nad Vsetín, u kterého se rozpadal Cu. Mediokris. Po deseti minutách čekání jsem vyrazil na přeskok. Tlačil mě čas. Samozřejmě tam byl rozsáhlý klesák kolem -3 m/s při vypuštěném řízení. Navíc jsem vlétnul do oblasti téměř bez oblačnosti, která sahala daleko na jih, kam až oko dohlédlo. Asi 1 km za Vsetínem jsem nalétl solidní stoupák 1-4 m/s. Jádro mohlo mít v průměru do 50m a divoce se mnou cloumalo. Po té co mě vyhodilo jsem se do něj vytrvale vracel. 4,8 m/s bylo lákavých. Úmyslně jsem během přeletu nalétával nad města, která fungovala jako tepelné ostrovy v sytě zelené krajině. Termické bubliny se pohybovaly po dráze se sklonem kolem 45 stupňů. A i když jsem po opuštění Beskyd vlétl do skoro bezoblačné oblohy, tato taktika mi perfektně vycházela, až do Nivnice, kde jsem přistál na skvěle udržovaném fotbalovém hřišti. Panečku, to se mi krásně balil Avaxíček na krátce střiženém trávníčku. Od Luhačovic, kde jsem vytočil poslední stoupák dne, který se urval odněkud ze závětrné strany Vizovických vrchů,( do základny, tvořené větší chmurkou) až do Nivnice jsem nenašel žádný využitelný stoupák jen 0 až 0,5 m/s netočitelné fragmenty termiky. Nebýt svižnějšího větru kolem 5-6m/s nejspíš bych do Nivnice ani nedoklouzal. Škoda, že jsem se nezachytil v Beskydech o 0,5 hodiny dříve- možná bych tu stovku uletěl. Průměrnou rychlost na trati odhaduji na 27 km/h.

Pár dní po přeletu jsem si zhotovil hadičku na čůrání a zařízení na přísun tekutin během letu. Pro toho, kdo hodlá letět dlouho je to nutnost, vždyť všichni známí přeletáři tuto výbavu dávno mají.

Autor článku Buráň Miroslav