Z Mikulčáku do Holešova

(sezona začíná skvěle)

Stojíme s Joškou na Vyškovci a sledujeme Tondu, jak seče trávu na startovačce. Prokonzultujeme společně počasí-Tonda je výce-méně skeptický. Vane či spíše hlemýždím tempem proudí vzduch od západu. Na Vyškovci je to "zdechlé". Jedeme s Joškou na Mesit, kde to fouká přímo na komoru 4m/s, 270 stupňů. Ale nad Velkým Lopeníkem se vytvoří rozsáhlá oblačnost a utlumí termiku v celé oblasti Mesitu i Mikulčáku (Vyškovce). Ve 13:30 přijíždí Toník. Oblačnost v horách se rozpouští na rozumných 5/8, v rovinách jsou celý den učebnicové 4/8 Cu.mediocris. Tvrdím, že je to dnes dokonalé ( po včerejších deštích) a mám pravdu.

I když se vítr stočil na čistý jih, Tonda jde po Joškovi do toho, vytočí stoupák a zmizí v dálavách. Mezitím jsem 2x sjel pro Jošku do předpolí, a pak se rychle přesouváme na Mikulčák.

Na startovačce je bezvětří, ale termika je cítit všude kolem. Startuji do slabého poryvu, zatočím doleva a pomalounku stoupám. Točím až nad východní částí Mikulčáku, pak nad mýtinou za startovačkou, kde je solidní výtah do 700m nad start. 2km za Mikulčákem v oblasti Vápenice honím chcípajících 0,5m/s. Nad Rasovou je to stejné a nad Bystřicí pod Lopeníkem se vytahuji z 500m nad startem opět do 700m a pokračuji nad Bánov. Tam mám už jen 400 AGL. Přeletím nad tamní letišťátko a ve 2m/s vyletím až do základny. Ve speedu přeskočím nad Brod, kde se třepu zimou. V KKH je 14 stupˇnů, jsem málo oblečený. Nad Prakšicema vyhnívám do 300m AGL a zvažuji, že přistanu za svým domem na poli. Ale na kopci mezi Prakšicema a Pašovicema stoupá z ohniště kouř, kolmo k obloze. Zaletím nad něj, a je z toho 0,5-1m/s. Dotočím 1200AGL nad Častkov a pokračuji přeskokem nad Bohuslavice u Zlína. Vypustím řízení, založím si ruce a zasněně hledím na paprsky slunce, které prosvítají mezerami v oblačnosti typu Cumulus mediocris v oblasti Topolná. Nádhera. Nad hlavou se mi tvoří chmurka a já vlétám do klesáku. Kašlu na něj. Jsem unavený a tak přemýšlím, že přistanu na louce u Bohuslavic. Ale nad hranou lesa, kilák před Bohuslavicema vzduch opět ožívá a já cítím blízkost stoupavých proudů. Přeletím nad pole jižně od Lhoty, kde naháním půlmetry. Přímo nad továrnou ve Lhotě se v 0,5-1,5m/s zvedám ze 150m AGL. Dlouhodobé točení této bubliny mě dokonale ukolébalo, a jakmile jsem se dostal do turbulencí nad kopcem Šternberk - slušně mne to vyděsilo. Začal jsem křičet na pomyslný stoupák. " Tak kde jsi ty svině ! Jen se předveď, já se s tebou pohraju!" Vzápětí se na variu objevilo 2,5m/s, a základna kumulu nade mnou se rychle blížila. V 1500m AGL mě trápila u´nava a ponuré myšlenky na kosu v KKH. Vypustil jsem řízení, na buzole pracně ověřil, že letím skutečně na sever a nabral kurz přímo na Holešov. Pode mnou byl právě Zlín. Mezitím se z vysílačky ozývali instruktoři od Macu, kteří pouštěly kurzíky z Ondřejníku. Ze stoupáku jsem vyletěl až po přeletu nad městskou zástavbou, tak byl široký. To mi zajistilo 10ti kilometrový skok až k Holešovu. Nedaleko místního aeroklubu jsem se tiše snesl do řepky olejky. Sahala mi až po krk. Bylo 17:30. Po pracném vyplantávání se z bujného porostu mi zavolal Tonda. Trochu ho můj 45km dlouhý přelet překvapil, což mě velmi uspokojilo. Druhého dne uletěl i on totéž, co já.

Autor článku Miroslav Buráň